Posledná večera s Pilátom Pontským

Publikované : 24.03.2013 | Komentárov: 1 | Zobrazení: 6764

V kresťanskej tradícii si slávením Zeleného štvrtku pripomíname Poslednú večeru Ježiša Krista s učeníkmi pred ukrižovaním – udalosť, ktorú zrejme dobre poznáme z Biblie. Nedávno rozlúštený egyptský text priniesol nový pohľad na ňu. Náboženský text starý takmer 1200 rokov pravdepodobne napísal sv. Cyril Jeruzalemský v koptskom jazyku. Pôvodom je z egyptského kláštora uzavretého v 10. storočí. Podľa historika Roelofa van den Broeka z univerzity v Utrechte ide o apokryfný príbeh (židovský a kresťanský náboženský text, ktorý nebol zahrnutý do biblického kánonu, tak ako ho definoval Tridentský koncil v roku 1546). Rozpráva o Pilátovi Pontskom a o jeho večeri s Ježišom pred ukrižovaním. Po večeri Pilát navrhol Ježišovi obetovanie svojho syna namiesto neho.

V texte sa ďalej píše aj o spôsobe Judášovej zrady. Podľa rukopisu Ježiš neustále menil svoj výzor, a preto ho Judáš označil bozkom, čo následne viedlo k jeho zatknutiu. Čiže aj napriek opisu, ktorý Judáš poskytol zatýkajúcim, musel použiť znamenie na jeho presnú identifikáciu. Van de Broek vysvetľuje, že zatiaľ čo Biblia bola kanonizovaná v piatom storočí, apokryfné texty zostali populárne medzi egyptskými kresťanmi ešte dlho potom. Tento náboženský text bol pravdepodobne súčasťou homílie autora, ktorý ho s cieľom zvýšiť dôveryhodnosť faktov prezentoval ako apoštolský zdroj. Rukopis v roku 1911 odkúpil americký finančník J. P. Morgan a neskôr sa stal spolu s ďalšími jeho zbierkami súčasťou výstavy v Morgan Library & Museum v New Yorku.

 

Lucia Kováčová

 

Internetové zdroje:

a)      http://archaeology.org/news/660-130313-coptic-text-describes-jesus-shapeshifter

b)      http://science.nbcnews.com/_news/2013/03/12/17286044-1200-year-old-egyptian-text-describes-a-shape-shifting-jesus?lite?ocid=twitter

Obrazová príloha: The Morgan Library & Museum, www.wikipedia.org

Poslať e-mailom

 

Súvisiace články

Muž, ktorý zmenil Spartu a porazil Atény

Muž, ktorý zmenil Spartu a porazil Atény

Plútarchos zaradil Lysandra do svojich životopisov slávnych Grékov a Rimanov a porovnával ho v nich so samotným Corneliom Sullom. Gréckeho životopisca nezaujímali iba úspechy osobností, ale predovšetkým ich povahy. celý článok

Čierni faraóni ovládli Egypt

Čierni faraóni ovládli Egypt

Dejiny a kultúra starovekého Egypta boli odjakživa úzko späté s dejinami Núbie, teda aj veľkej časti dnešného severného Sudánu. Existovalo dokonca obdobie, kedy sa váha moci presunula na juh a núbijskí panovníci usadli na egyptský trón. celý článok

Diskusia (1)

pridať

  • #107 | palo satko | 30.03.2013 10:34

    PILÁTŮV VEČER
    Toho dne večeřel Pilát se svým pobočníkem: byl to mladý
    poručík Suza, rodem z Kyrenaiky. Suza ani nepozoroval, že je
    místodržitel nějak zamlklý, a vesele žvanil rozjařen tím, že poprvé v
    životě zažil zemětřesení.
    “To vám byla švanda,” hlaholil mezi jídlem. “Když se po obědě
    udělala ta tma, běžel jsem ven podívat se, oč jde. Na schodech se
    mně zdálo, že mně z ničeho nic brkly nebo ujely nohy či co, – no, k
    smíchu to bylo; namouduši, Excelence, jakživo by mě nenapadlo, že
    tohle je to celé zemětřesení. A než jsem se dostal za roh, už proti mně běží úprkem nějací civilisté s očima navrch hlavy a křičí:
    Hrobové se otvírají a skály se pukají! Těbůh, povídám si, že by
    zemětřesení? Člověče, říkám si, máš ty štístko! To přece je dost
    vzácný přírodní úkaz, že?”
    Pilát pokynul. “Jednou jsem už viděl zemětřesení,” řekl. “To bylo
    v Cilicii, počkej, bude tomu sedmnáct let – tak nějak. Tehdy to bylo
    větší.”
    “Ono se dohromady nic nestalo,” hlásal Suza bezstarostně. “U
    brány k Hakeldamě se udrolil kousek skály – ano, a na hřbitově se
    otevřelo pár hrobů. Se divím, že tady pochovávají tak mělko, stěží
    na loket. Však jim to v létě smrdí.”
    “Zvyk,” zabručel Pilát. “Například v Persii vůbec nepochovávají.
    Položí mrtvolu na slunce a je to.”
    “To by se mělo zakázat, pane,” mínil Suza. “Z důvodů hygienických a podobně.”
    “Zakázat,” mumlal Pilát. “To bys jim musel pořád něco poroučet
    a zakazovat; to je špatná politika, Suzo. Jen se jim neplést do jejich
    věcí – pak je aspoň pokoj. Když chcete žít jako zvěř, tak
    spánembohem. Ach, Suzo, já už viděl mnoho zemí.”
    “Ale to bych rád věděl,” vracel se Suza k svému největšímu
    zájmu, “z čeho se udělá takové zemětřesení. Třeba jsou pod zemí
    nějaké díry, které se z ničeho nic sesují. Ale proč by se při tom tak
    zatměla obloha? To mně nejde na rozum. Ráno přece byl takový
    obyčejný, jasný den –”
    “Prosím za odpuštění,” ozval se starý Papadokitis, Řek z
    Dodekanesu, který jim posluhoval. “Ono se to dalo čekat už od
    včerejška, pane. Včera byl takový rudý západ, pane, a já povídám
    kuchařce, Myriam, zítra bude bouřka nebo cyklón. A mně, povídá
    Myriam, bolí v kříži. Něco se dalo čekat, pane. Prosím za
    prominutí.”
    “Něco se dalo čekat,” opakoval Pilát zamyšleně. “Víš, Suzo, já
    jsem dnes také něco čekal. Od rána, kdy jsem jim vydal toho muže z
    Nazaretu – já jim ho musel vydat, protože římská politika se
    zásadně nemíchá do domácích věcí, pamatuj si to, Suzo, čím míň mají lidé co dělat se státní mocí, tím spíše ji snášejí – u Joviše, kde
    jsem přestal?”
    “U muže z Nazaretu,” pomohl mu Suza.
    “U muže z Nazaretu. Víš, Suzo, já jsem se o něj drobet zajímal, on
    se vlastně narodil v Betlémě – myslím, že se na něm ti zdejší
    domorodci dopustili justiční vraždy, ale to je jejich věc; kdybych jim
    ho nevydal, byli by ho jistě rozsápali, a římská správa by byla jen
    blamována. Ale počkej, to sem nepatří. Mně říkal Ananiáš, že prý to
    byl nebezpečný člověk; prý když se narodil, přišli betlémští pastýři a
    klaněli se mu jako nějakému králi. A onehdy ho tady vítali lidé jako
    nějakého triumfátora. Mně to nejde do hlavy, Suzo. Já bych byl
    přece jen čekal –”
    “Co čekal?” připomenul mu Suza po chvilce.
    “Že snad přijdou ti jeho Betlemáci. Že ho nenechají v prackách
    těch zdejších pletichářů. Že přijdou ke mně a řeknou: Pane, on je náš
    člověk a něco pro nás znamená; my vám teda jdeme říci, že za ním
    stojíme a nenecháme mu ukřivdit. – Suzo, já jsem se skoro těšil na ty
    lidi z hor; mám už po krk těch zdejších melhubů a sudičů – – A já
    bych jim řekl: Zaplať pánbůh, Betlemáci, čekal jsem na vás. Kvůli
    němu – a kvůli vám i vaší zemi. Hadrům na holi se nedá vládnout;
    vládnout se dá jenom mužům, a ne hubám. Z lidí, jako jste vy, se
    dělají vojáci, kteří se nedají; z lidí, jako jste vy, se dělají národy a
    státy. Říkají mi, že ten váš krajan oživuje mrtvé. Prosím vás, co s
    mrtvými? Ale vy jste tu, a já vidím, že ten muž dovede oživovat i
    živé: že jim vnukl něco jako věrnost a čest a – my Římané tomu
    říkáme virtus; nevím, jak se to jmenuje ve vašem jazyce, Betlemáci,
    ale je to ve vás. Myslím, že ten člověk ještě něco pořídí. Byla by ho
    škoda.”
    Pilát umlkl a roztržitě smetal ze stolu drobečky. “Nu, nepřišli,”
    zabručel. “Ach, Suzo, jaká marná věc je vládnout!”
    Lidové noviny 27. 3. 1932 Karel Čapek, Kniha apokryfů

    Tento kratky literarny vytvor o nasledujucej večere pilata, ktorý je dielom genialneho karla je prorocky. v roku 1932 predpovedal osud židov, holocaust a aj vznik štatu izrael.

    Reagovať

Pridať komentár

Pre pridanie komentáru musíte byť prihlásený. Prihláste sa alebo registrujte sa.